Reuben Molony

O Reubenově rodině a místě narození není nic známo, kromě roku narození – 270. předpokládá se, že byl sirotek, kterého se ujala služebná, po které převzal příjmení. Paní, která jej adoptovala, pracovala tehdejším hlavním městě u postaršího, avšak vážného kartografa. Ten si chlapce velice oblíbil. Naučil Reubena číst, psát a učit svému řemeslu. Reubena Molonyho kartografie opravdu zaujala a mimo ni, se začal věnovat také keramické výrobě. Některé výrobky se mu dokonce podařilo prodat.

Avšak časem (kolem svého 27 roku) zaznamenal, jak se v něm probouzí magická energie. Ze strachu se svěřil své opatrovatelce. Služebná i přes celo-územní rozkaz o vydání zatracence do rukou bezpečnosti, vyhledala pomoc, konkrétně skupinu, která ilegálně převážela po malých skupinkách nezletilé pryč z města. Tak se stalo, že Reubena ve velkých bolestech museli nejprve pro převoz kouzly spoutat a umlčet. Jeho opuštění z města proběhlo v pořádku, avšak služebná byla obviněna za neuposlechnutí zákonů.

Reuben strávil v bolestech několik dnů, přičemž existovala vysoká možnost, že probuzení ani nepřežije. Chlapec se až několik mil za městem. A právě tehdy se seznámil se svými celoživotními přáteli: Esme de Poar – milá dívka, která byla kvůli vztahu svých rodičů (víly a čaroděje) společensky zavržená. A Ernestem Welfredem, který byl korunní princ (syn Benita Welfreda). Tito tři mladí zatracenci se opravdu rychle spřátelili a přesto, že bylo jejich přátelství spíše bouřlivé, drželi při sobě.

Během jejich cest, kdy se skrývali před válečníky (dokud nedosáhli dospělosti), to nejednou vypadalo, že se rozdělí. A nejspíše by se tak i stalo, protože Reuben neschvaloval vztah Esmé a Ernesta. Ale když dorazili na dosud neosídlený ostrov Minlein (nachází se v Grehynském oceánu, poblíž zátoky Ozvěn), uvědomili si, že mohou konečně zrealizovat svůj plán (ten je nejspíše držel také při sobě) – vybudovat tajné útočiště pro zatracené.

Krásná myšlenka, že?

Samozřejmě, že pravý důvod nemohl být oficiálně znát, proto započali budovat sídlo, které mělo působit jako ústav pro opuštěné děti. Jejich plánem bylo, postupně hledat zatracené děti, kterým by poskytli klidné a bezpečné útočiště. A v jejich dospělosti jim pomohli najít méně hlídané zaměstnání.

Avšak při stavbě se stala nehoda s uvolněním lešením a Reubena zavalilo kamení. A i když se jej podařilo zachránit, začal být slepý na jedno oko (dle všeho asi pravé), přišel o levou nohu. Také kvůli úderu do hlavy začal mít problém s komunikací (nejspíše by dnes někdo mohl poznamenat, že šlo o podobu dysatrie). Každé ráno musel pro ztlumení bolesti pít odvar z bylinek. Ten mu však moc nevoněl ani nechutnal, ale i tak mu přezdíval „šťastný odvar“. Od své nehody se mu také začaly zdávat sny, přes které se zamiloval do jedné ženy. Onu ženu začal keramicky ztvárňovat, až jí zhotovil i nadměrnou sochu uprostřed ostrova Minlein. Nikoho ani v nejmenším nenapadlo, že při nehodě, objevil Reuben svůj potenciál – vize do budoucnosti a že neznámá kráska jednoho dne bude na stejném ostrově žít a pokračovat v jejich díle.

Bylo to pro něj i pro jeho přátele těžké, ale i přesto jejich „Byznys“ šel velice dobře. Za dobrých časů (ještě před vybudováním pevností), u nich nacházelo útočiště až 1000 zatracených. Časem nacházeli, jak ve svých řadách (zatracených), tak v řadách jiných bytostí, které s odchytáváním zatracenců nesouhlasili, podporu. S tou vybudovali síť hledačů, co dokázala v současné době, pokrýt celé území SkL.

Co se týče smrti Reubena Molonyho, zemřel v roce 350. Jedné noci, kdy trpěl náměsíčností, se bohužel při procházce zřítil z útesu. Dalšího rána byl nalezen skupinkou dětí a pohřben vedle sochy své milované i s dopisy, které jí po nehodě začal psát.