Další druhy

Bytosti, které jsem Vám již představila, tvoří převážnou populaci ve SkL, tím bych však nerada někoho zavrhla, či opomněla. Dnes si proto představíme zbylé druhy. Některé z nich stále patří do Spojeného království Levitie, avšak jiné se již vyskytují na jiných kontinentech a ve většině případech mají do království vstup zakázán.

Duchové

Na území Spojeného království Levitie je možné čas od času zahlédnout duši zesnulého. Je to z toho důvodu, že po smrti dělá spoustu duchům problém najít cestu do Niumlinu (města bez jediného paprsku světla), aby konečně našli svůj vytoužený klid. Ale některé duše naopak zůstávají na zemi, protože za život nedokázaly/nestihly vykonat své poslání a mají potřebu dokončit si své záležitosti.

Napříč všem důvodům, kvůli kterým zůstávají duchové na zemi, existuje den, který láká tyto „ztracené“ duše na místa, kde je vysoká magická aktivita (většinou města, centra, pevnosti). A protože se tento den opakuje jen jednou za 395 dní (tedy v přepočtu zhruba třináct měsíců), stal se z něj svátek Poutníků (putující duše zesnulých).

Válečníci

Tento druh je uměle vytvořený a stojí za ním celé desítky let výzkumů a vývojů, než se mohl opravdu rozšířit mezi bytosti. Jedná se vlastně o styl zaměstnání, kterému se bytost musí podvolit natolik, že se vzdá svého vlastního druhu a rodiny. Projde přeměnným procesem, který si později popíšeme a po další fázi výcviku se oficiálně stává válečníkem, kterého má pod kontrolou koruna.

Válečníci mají několik složek, bezpečnostních vnitřních a vnějších, které se následně dělí ještě na konkrétnější.

Proto abyste bytost mohla stát válečníkem je zapotřebí si tuto volbu opravdu důkladně promyslet, protože zde není šance na návrat. Po definitivní volbě a podání žádosti, je žadatel odvezen na ostrov Esplan (ležící jižně od mocnosti Leusick), kde se nachází hlavní válečnická základna. Tam je nejdříve umístěn do zdravotnického střediska, který má pro tyto případy samostatný sektor. Bytosti jsou zde několik dnů i týdnů pod profesionálním dohledem a musí brát předepsané léky, které jejich původní druhové rysy (magická energie, vlastnosti atd.) promění do rozvinutějších smyslových vjemů a dalších schopností, co mají vliv na celkové výsledky u jedince, a které jsou zapotřebí. V konečné fázi proměny, se bytosti cítí tak silně a nezastavitelně, že začínají nad sebou ztrácet kontrolu. Proto ode dne, kdy tyto situace nastane, musí začít nosit každý den až do konce života tmavou speciálně upravenou roušku. Tato pomůcka válečníkům rozežírá každý den kůži a maso na místech, kde roušku (která nejde mimochodem sundat) mají a v noci vše zase dorůstá. Znovu a znovu.

Jiné bytosti by tolik šoků na tělo nezvládlo, ale válečníkům to pomáhá, držet se pod kontrolou a být schopen započít fázi školení do své budoucí funkce.

K válečníkům se váže také jeden poddruh, který si prošel vším jako bytosti tohoto druhu, a dokonce patřil do jejich komunity. Avšak tento poddruh se opovážil uprchnout před svými povinnostmi. Skrývá se v lesích, kde se snaží žít v souladu s přírodou.

Tyto bytosti jsou označovány za lovce, kteří po zbytek svého života spíše putují, než se zdržují na jednom místě. Často spolupracují s apsingy, se kterými směňují ulovenou zvěřinu za zeleninu, či ovoce.

Havranodlaci

Havranodlaci pocházejí ze západu, avšak odkud přesně není známo. Tento druh se vyšlechtil zkřížením vlkodlaka a havraní nezbedy. Díky tomu jejich tělo pokrývá na místo chlupů černé peří, zuby i uši v dospělosti dorůstají do špičky a v neposlední řadě mají někdy až metr dlouhý ocas. Díky rychlým reflexům a vyvinutějšímu čichu, zraku a sluchu se skvěle hodí na dozorské práce. Tyto dovednosti využili trpaslíci, kteří tento druh začali ve velkém skupovat od pirátů. Tím se havranodlaci stali otroky, kteří při menším zranění jsou v mžiku nahrazeni a jiným bytostem nestojí ani za pohled.

Piráti

O tomto druhu zatím neexistuje mnoho výzkumů, proto není známo, z čeho byli piráti přetvořeni. Jejich charakteristický vzhled jsou spíše dohady a povídačky, které se říkají malým dětem. Proto se spíše zaměřím na jejich činnost. Je známo, že jsou to převážně lapkové, zabijáci, ale hlavně obchodníci mezi kontinenty (obchodovat s jinými kontinenty je trestné). Prodávají, co se dá, ale ne s každým, a ne každý nabídne tak štědrou nabídku, aby toho byl hoden.

Každá tato činnost se odvíjí od jednotlivé skupiny pirátů. Někteří spíše přepadají jiné lodě, jiní zabijí každého, kdo jim zkříží cestu. Zda mezi sebou bojují i jiné pirátské skupiny není jisté, ale tato možnost se nevylučuje.

Piráti nemohou vstoupit na území Spojeného království Levitie. Ne že by přístup nějak vyžadovali, nebo se o něj případně prosili. Oficiální zákaz byl vydán roku …., kdy panoval v zemi Benito I., kouzelník, od kterého uprchl následník trůnu a snažil se vládnout pevnou rukou. Až příliš pevnou. Nechal podpálit ilegální horské trhy, přičemž zahynulo desítky bytostí a obyvatelstvo se cítilo bezmocné. V té době přišli na pomoc právě piráti (jedna z mála situací, kdy se jejich noha dotkla pevniny). Sloužili jako kati a vykonali špinavou práci, na kterou se mnoho bytostí nezmohlo. Docílili toho, že král Benito I. odstoupil a trůn přenechal svému synovi Benitu II. Ten dokázal práci svého otce trochu odčinit, ale piráty hodlal potrestat. Zakázal jim přístup na pevninu a nechal za jejich dopadení vyhlásit odměnu.

Od té doby piráti zabíjí každého kouzelníka, kterého potkají bez výjimky.

Mořské panny

Jde o dívky žijící pod hladinou, které mají z genetického hlediska žábry a rybí ocas, který mívá často zářivě zlaté zbarvení. Vyskytují se převážně v grehynském oceánu.

Vzhledově dokážou být pro nezkušené oko velice půvabné, ale po důkladnějším prozkoumání jsou o dost více nepřirozenější a nahánějí strach. Jejich kůže je z věčně nízké teploty pod vodou namodralá, oči mají mrtvé. Z jejich tváře se často dá vyčíst jen zuřivost a hlad.

Mořské panny dokáží ze sebe vydat elektrický výboj, který používají pro omráčení své oběti, aby si ji mohla klidně přenést do své skrýše v hlubinách oceánu. Proto je velice těžké tuto bytost ulovit a zabít.

Dnes existují specializovaní rybáři, kteří šupiny (z ocasů mořských panen) za vysokou cenu prodávají na trzích.

Upíři

Na první pohled by se upír dal zaměnit člověkem. Avšak oproti lidem mají poněkud bledší pleť, výraznější rysy a velká většina upírů mívá tmavé vlasy a zlatavé oči.

Tento druh žije na jiných kontinentech než je SkL, kam mají tyto bytosti vstup zakázán. Přesto se o jejich existenci ví.

Na druhou stranu za těch desítek let, byly upíří tradice, vlastnosti a potřeby velice zkresleny. Bytosti upířího druhu jsou vykreslovány jako krvelačné bytosti, které mají schopnost létat a bojí se denního světla.

Pravda je však ta, že upíři mohou být jiným bytostem nebezpečné, ale jejich potrava je založená spíše na zvířecí stravě a krvi. Létat neumí ani se proměnit ve zvíře, tyto fámy byly založeny na základě upíří rychlosti, která se při skocích podobá létání. Druh je také obdařen velkou silou, kterou potřebují na zdolání své potravy. Sluneční světlo jim nedělá problém, jsou stejně odolní a zranitelní jako lidé. Jediná věc, která je však opravdu oslabuje (ale nezabijí), je absence jejich rodné půdy. Oslabuje jejich smysly a schopnosti. Proto každý upír nosí v přívěšku, prstenu, či jiném šperku trochu rodné půdy (většinou hlíny), kterou má stále u sebe.

Vlkodlaci

Bytosti, které dnes označujeme za vlkodlaky, bývaly dříve upíry. To se změnilo v době, kdy před více, jak sto lety na jednom z kontinentů začal řádit mor. Mor, zahubilo přes dva druhy (o těch se zmiňovat nebudu) a přežili pouze nejsilnější. Mezi ně patřili i upíří, avšak se ukázalo, že při narození dětí (upírského druhu), se u některých z nich změnilo genetické uspořádání. Toto zapříčinilo, že se děti v určitém věku dospívání dokázali změnit ve vlka.

Po zjištění, že se nejedná o ojedinělé případy, ale řadu desítek, které dokazovali velké odlišnosti od jejich druhu (pomalejší reflexi, nepotřebnost sání krve, neoslabení po absenci rodné půdy), se upíři rozhodli, že bude nejlepší svým dětem a jejich dětem nechat volný prostor, dali svolení pro vytvoření tohoto druhu a uzavřeli dohodu, že každý upír, který bude v dospívání prokazovat charakteristické znaky vlkodlaka, bude předán do jejich péče.

Obři

Jedná se o vysoké tvory, které často žijí osamocený život a starají se o své hospodářství. Jejich charakter se liší (záleží na jedinci). Během let se ukázalo, že je otázkou několik let, než tento druh vymře. Je to z důvodů nemnožení se a vyvražďování (často bývá důvodem strach).

Ale vzhledem k tomu, že se tento druh nevyskytuje na území SkL, nejsou známé informace o tom, zda problém s vyhynutím obrů někdo řeší, či ne.

Havraní nezbedy

Havraní nezbedy jsou menší bytosti sídlící v lesích. Nejsou moc kultivované a inteligencí se nemohou rovnat jiným bytostem. Proto jsou brány za podřadnější druh.

Vzhledově připomínají ženy s havraními vlasy. Avšak v podobě, ve kterých se dají spatřit nejčastěji a co si mnoho jiných bytostí neuvědomuje, je v podobě havrana. Jeden z ojedinělých případů, kdy se dají spatřit v jiné než havraní podobě, je třeba doba páření, kdy hledají vhodného druha, který se následně postará o narozené dítě.

Havraní nezbedy se často jen potulují a nezůstávají na jednom místě. Postrádají mateřské pudy a jediné co je zajímá, jsou ony samy.