Zatracení

Před dávnými časy, tehdy kdy bytosti už dokázaly nad magií mít kontrolu, se začali objevovat zatracení. Jednalo se o kouzelníky a kouzelnice, kteří trpěli psychickou nestabilitou, či měli nezvladatelné potíže ve svém okolí (u dospívajících jedinců se jednalo o velice obtížné a zrádné období).

Když se magická energie začala probouzet u vůbec prvních jedinců, moc se o jejich charakterové změně nevědělo. A pro vytrpěné dny a týdny v bolestech a i proto, že dokázali magickou energii získat tak brzy, se považovali za hrdiny. Okolí je uctívalo.

Vše však ustalo v momentě, kdy se roznesly zprávy o vyvražděných rodinách a někdy i celých vesnic. Za vše mohli zatracení a jejich neovladatelný vztek, který jim zcela zatemnil rozum.

Od té chvíle se se zatracenci zacházelo velice nelítostně a hrubě. A v té době se započal hon na zatracené, který zůstává do dnes. Nejdříve se zajali již „bdělí“ zatracení a následně i děti, u kterých se prokázaly faktory, naznačující probuzení magické energie (neutuchající bolest, pocit rozervání orgánů v těle, křeče a křik). Po zatknutí byli odváděni k veřejnému soudu, spíše procesu na předem stanoveném místě, kde byli bez lítosti vhozeni do ohně.

Tato smutná záležitost plná smutku, strachu, zlosti, začala být po čase brána jako zábava pro okolí. A hlavně, což je jeden z důvodů nižší populace kouzelnického druhu oproti lidské, byly popravy na denním pořádku a odsouzen k smrti, mohl být jakýkoliv dospívající kouzelník, co jen zakašlal.

Proces a důsledky probuzení

V těle kouzelníka/kouzelnice od narození probíhá propojování magické a životní energie. Tento proces splynutí je dokončen kolem třicátého (našeho patnáctého) roku života. Tehdy je jedinec již fyzicky i psychicky vyvinutý na zvládnutí magické energie, která už dokázala být v symbióze s životní energií. Díky tomu začíná bytost pociťovat naplnění sebe sama. Cítí se svobodně. Avšak tyto pocity jako je volnost, či poznání sama sebe, zatracení nikdy nezažijí (tím si nejspíše vysloužili své označení).

Když dojde u zatraceného k probuzení, znamená to, že se magická energie silou odklonila ze své přirozené „dráhy“. Nejprve se probuzení jeví podobně jako u "propuknutí" a to chvěním se a závratěmi. Avšak poté v těle nemocného započne několika denní boj mezi životní a onou magickou energií. A po mnoha letech propojování, se tyto dvě energie mají najednou nutkání, se odpuzovat. Tato situace vytváří bolestné křeče, neschopnost ovládat své svaly a neustálý pocit škubání po celém těle.

V těchto dnech skoro polovina dospívajících zemře, často bývají důvody: slabá mysl a duše dítěte, či vyhladovění a někdy je smrt zaviněna cizí rukou. Zatracený bývá v období procesu vystaven dvaceti čtyř hodinové bolesti po několik dnů, není proto divu, že dojde ke změně, jak myšlení, charakteru, tak vnímání strachu a bolesti.

K těmto jedincům je často připisována spokojenost nalézající v brutalitě a díky silnější magické energii (po nuceném probuzení), bývá tato touha snadno dosažitelná.

Nakonec trocha hazardu

Nejenže bylo upalování a popravy zatracených zábavou pro širokou veřejnost, a jedna z chvílí, kdy se vyšší společnost stýkala s nižší, ale obecenstvo (převážně mužské osazenstvo) se hlavně bavilo sázením.

Tyto formy her byly, prováděny nelegálně, avšak všichni o tom věděli. V místních hostincích si mohl každý, kdo chtěl, podat sázku na některé z kouzelnických dětí z okolí. Samozřejmě se nejvíce probírané sázky rychle roznesly po ulicích a není překvapením, že oběti onoho hazardu se vše také dozvěděly.

Spoustu odborníků se dnes domnívá, že tato forma „zábavy“ mohla být jeden z důvodů, proč byly děti v tak neustálém stresu, který vedl k dřívějšímu probuzení magie.